Před několika lety napsal Ivan Úlehla článek Nenechte si ubližovat a díky případům, které jsou popsány zde, je to téma více než aktuální (doporučuji přečíst nejdříve).

Díky Hano Petráková, že jste nezaplatila a díky Milane Stiburku, že jsi otevřel diskuzi.

Protože psychoterapeutickou praxi vykonávám cca jeden den v týdnu, a to pouze s klienty, kteří přicházejí na doporučení od kolegů či jiných klientů, postupně jsem se přestal o žabomyší válku o "pravou" psychoterapii zajímat. Zaujal jsem Shakespearovský postoj "cožpak je po jméně..." a měl jsem věc za vyřízenou.

Zpráva – a další pročítání souvisejících materiálů – o buzeraci některých kolegů živnostenským úřadem v Ústí nad Labem, a to za odporné pomoci činovníků České psychoterapeutické společnosti mě ale nadzvedla ze židle, vlastně abych byl autentický, strašně jsem se namíchnul! A to ještě nejsem úplně autentický...

Bod 1: Nekalá obchodní praktika

(1) Obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.

(2) Je-li obchodní praktika zaměřena na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní, hodnotí se její nekalost z hlediska průměrného člena této skupiny; tím není dotčeno obvyklé reklamní přehánění.

(3) Užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky (zvýrazněno autorem).

K věcnému obsahu případu:

Podíval jsem se na stránky Hany Petrákové zde (pro činovníky ČPS a zaměstnance živnostenského úřadu Ústí nad Labem vzdělávací vsuvka: některé internetové stránky jsou delší než je výška monitoru a abyste viděli celou stránku, musíte si ji posunout) a napadá mě pouze dvojí vysvětlení: buď je kolegyně Petráková chorobná lhářka a pak potřebuje psychoterapii anebo je to, co uvádí o svém odborném vzdělání pravda, a pak je postup ŽÚ naprosto nepochopitelný.

Jaké obchodní rozhodnutí činí klient, který hledá psychoterapii a najde kolegyni Petrákovou? Jestli dá 650 Kč za úvodní sezení. Když udělá tu chybu, že – omámen nekalou obchodní praktikou – na úvodní sezení dojde, ocitne se v rukou šarlatánky, která, aby zakryla svou fatální neschopnost poskytnout odbornou péči, investovala 25 let a odhaduji nejméně čtvrt miliónu korun do cca 20 pochybných vzdělávacích programů, za všechny jmenujme Speciální průprava v klinické psychologii – Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Oddělení klinické psychologie, Praha (1985, 1996). Následně se ho tato podvodnice nejspíš pokusí zhypnotizovat a pak mu implantovat trauma z raného dětství, které mu bude léčit intenzivní pseudo psychoterapií pětkrát týdně po dobu 5 – 10 let.

Naštěstí se jí to nepodaří, protože opravdovou psychoterapii neumí. Kdyby ji uměla, nebude ji nabízet v útulném privátu, ale v registrovaném zdravotnickém zařízení v unifikované pracovně se zelenými obkládačkami a umyvadlem v rohu místnosti v těsném sousedství zubní ordinace z jedné a patologie z druhé strany.

K formální stránce z celého kocourkovského dopisování vyjímám:

Živnostenský úřad sic! se táže: Je možné poskytovat psychoterapii na základě živnostenského oprávnění nebo pouze v rámci registrovaného nestátního (zvýrazněno autorem) zdravotnického zařízení?

Česká psychoterapeutická společnost odpovídá: Poskytovat psychoterapii je možné pouze v rámci registrovaného zdravotnického zařízení.

Kde jak a s kým byla tato odpověď konzultována? Je to názor nějakého právníka, výboru ČPS nebo Koblice a Pěče?

To není jasné, zato si činovníci ČPS si na rozdíl od Dr. Skálové ze ŽÚ všimli, že máme v ČR ještě pár zdravotnických zařízení státních (http://www.uzis.cz/system/files/sitzz2010.pdf: "Koncem roku 2010 bylo v České republice evidováno ... 226 zařízení státních - zřizovatel Ministerstvo zdravotnictví (MZ) a ostatní centrální orgány ."). Nevšimli si už ale, že máme také - k témuž datu - 27 842 zařízení nestátních, tedy že máme místo socialismu kapitalismus, místo diktatury demokracii a že náš právní systém stojí na principu "co není zakázáno, je dovoleno". A protože psychoterapie již není ve výčtu činností, které živností nejsou a není ani živností řemeslnou či vázanou, je logicky živností volnou – obor 80. Výroba, obchod a služby jinde nezařazené.

Druhá pozoruhodnost spočívá v tom, že Živnostenský úřad se ptá na výklad živnostenského zákona Ministerstva zdravotnictví a dotčené ministerstvo se neptá svého legislativního odboru nebo obdobného orgánu, ale obrátí se – asi proto aby si nikdo nemohl myslet, že někdo měl na ministerstvu nějaký názor – s dotazem na jednu sekci občanského sdružení českých lékařů. A nikomu to nevadí!!!

Opraveno na základě upřesnění Aleny Paloušové: Výbor ČPS byl dotazován samostatně a nebylo jasné propojení na kauzu "Petráková". Tedy:

Druhá pozoruhodnost spočívá v tom, že Živnostenský úřad se ptá na výklad živnostenského zákona jedné sekce občanského sdružení českých lékařů. A nikomu to nevadí!!!

Myslím si, že celé řízení lze napadnout jako věcně i formálně nesprávné a dokonce účelové.

Ještě by mě zajímalo, jak došlo k tomu, že se úředníci KŽÚ v Ústí nad Labem začali zajímat o podnikatele, kteří nabízejí psychoterapii mimo zdravotnická zařízení? Odhaduji, že celkový obrat těchto zločinců dosažený díky nekalé obchodní praktice bude alespoň 17.842,50 Kč za rok 2011.

Bod 2: Argumentace v diskuzi

Zajímavé jsou také některé argumenty a úvahy v diskuzi k tématu "pravá psychoterapie"

Hrozba nekvality mimozdravotnických psychoterapeutů

Oblíbená mantra... Tato myšlenka stojí na přesvědčení, že služby lékařů (a zdravotníků vůbec) jsou etičtější a kvalitnější než služby těch ostatních. Což je myšlenka logická, neboť každý lékař je po složení přísahy vlastně polobůh. Navíc povolání lékaře je poslání, zatímco podnikatelé jsou lačné bestie, které chtějí každého zákazníka pouze vyssát a ještě mu uškodit na zdraví.

Myslím si, že 98% naší populace dokáže selským rozumem posoudit, jestli navštíví "odborníka", který mu opraví DNA a k tomu mu jako bonus opraví i Dobrou vodu. Pokud se k němu někdo vypraví, asi takový zákrok opravdu potřebuje.

Na druhou stranu je manipulace s DNA jedním z výzkumných hitů posledních let, např. zde http://3pol.cz/518-svetlo-hybe-predmety. Takže až budou za pár let nabízet opravu DNA praví odborníci, bude vše v pořádku.

Bohužel běžný pacient už těžko rozpozná, jestli mu primář neurologie sdělením "podezření na zánět zad se nepotvrdilo... můžete jít domů" vlastně neříká "máte bolesti v důsledku četných metastáz v okolí páteře a je to beznadějné... můžete jít domů".

Ekonomické pozadí problému

Alena Paloušová to nakonec napíše zcela přesně: "Psychoterapeuti ve zdravotnictví ale mají jinou starost: aby aktuální, zcela nepřehledný výkon psychoterapie mimo zdravotnictví /bez jakýchkoli pravidel/ nevytlačil psychoterapii z výkonů hrazených z veřejného zdravotního pojištění."

Zde jedno upřesnění: Psychoterapeuti ve zdravotnictví, kteří jsou případným vytlačením ohroženi, jsou kliničtí psychologové, protože psychiatři mají další a lépe placené výkony, ty psychiatrické.

Pokud výše uvedené hrozí, tak je v bytostném zájmu psychoterapeutů ve zdravotnictví, aby je mimozdravotničtí podrželi a aby, pokud to bude nutné, byli ochotni říci: ano práce kolegů ve zdravotnictví má být hrazena z veřejného zdravotního pojištění, protože ne všichni potřební klienti si mohou dovolit platit psychoterapii přímo. Psychoterapeuti zdravotníci usoudili, že nejlépe spojenectví docílí tím, když takovým jako je Petráková začnou dokazovat, že jejich psychoterapie je nekalá obchodní praktika.

Argument "Vůbec tu nejde o existenční problém psychoterapeutů ve zdravotnictví, ale o dopady na pacienty" je pak naprosto nechutný.

Dokumentace, nakládání s citlivými daty a ochrana klienta

Ad citlivá data: osobně jsem se v rámci vysoce zabezpečené sítě VFN dostal k plným datům pacientů několika oddělení, např. skeny z magnetické rezonance + jména + data narození.

Ad dokumentace a její využití: Mám naivní představu, že když lékař přebírá pacienta, pečlivě si prostuduje dokumentaci, aby byla léčba vedena co nejefektivněji. V roli doprovodu své matky jsem přebírajícímu lékaři po jeho prohlášení "já tady žádné infuze nevidím" vyhledal v dokumentaci zmínku o předchozích zákrocích – infuzích, které absolvovala na jiné klinice. Když jsem mu patřičnou pasáž ve zprávě ukázal, dočkal jsem se uznalé reakce "no jo pane, to ale byly jiné infuze, než děláme My..."

Ad ochrana klienta: Abych nebyl obviněn, že používám argumenty z jiných zdravotnických oborů (což by se u nás zdravotnických psychoterapeutů stát nemohlo) tak si vzpomínám, jak nekompromisně vyřešila etická komise ČPS vážnou chybu (etický kodex ČLS, článek 5, odstavec 3 a 4) kolegy Růžičky při preskripci ergoterapie na jeho vlastní chalupě. Pro ty, kdo nevědí – kolegovi Růžičkovi bylo doporučeno provést pokání v supervizi.

Kdyby se někdo chtěl inspirovat, nabízím jednoduchý recept na úplnou ochranu citlivých dat a úplnou dokumentaci, kterou používáme v našem neregistrovaném nezdravotnickém zařízení: citlivá data nesbíráme, protože nejsou pro úspěšnou léčbu podstatná a psychoterapii kompletně zaznamenáváme. Pochopitelně tak, aby klienti nebyli identifikovatelní. V rámci "zdravotnictví světové úrovně" si investici 5.000 Kč do videokamery určitě může dovolit každý, kdo psychoterapii vykonává.

Bod 3: Jak dál?

Mnozí v diskuzi se domnívají, či si přejí, aby cesta dál vedla skrze restart ČPS. Nepovede a ani nemůže. Nejen proto, že to odmítl Jan Kožnar, ale hlavně proto, že by to znamenalo překročit stín lékařské společnosti, což je ale založení společnosti nové.

Druhým důvodem je to, že ČPS je společnost individuálních členů se všemi mouchami takového uskupení – je chudé, členové jsou pasivní, rozhodování nepružné, řízení neprofesionální.

Souhlasím s Alenou Paloušovou – je to na nás, tedy těch, kdo poskytujeme psychoterapeutické vzdělání. Na tento byznys máme vzdělávací instituty a ty se mohou sdružit. V těchto institutech - dovolím si tvrdit, že většinově - sdílíme následující:

  1. Máme výhrady vůči zakotvení ČPS v ČLS – dokud je to tak, platí, že zdravotnictví je nad psychoterapií.

  2. Máme výhrady vůči stávajícím formálním akreditacím psychoterapeutických výcviků, kde většina členů akreditační komise je v totálním střetu zájmů, protože jsou zároveň lektory psychoterapeutických výcviků.

  3. Máme zájem na rozvoji psychoterapeutické profese ve všech rezortech, neboť její šíření nás (více nebo méně) živí.

  4. Máme peníze na rozběhnutí fungující stavovské organizace. Při příspěvku 20.000 Kč na jeden vzdělávací institut (což je pětina ceny levného výcviku) a 30 členech je minimální roční obrat 600.000 Kč.

  5. Máme (mnozí) manažerské zkušenosti a administrativní zázemí, které lze využít.

  6. Máme nadrezortní myšlení, do výcviku bereme adepty s různým graduálním vzděláním a z různých rezortů.

Taková organizační forma se jmenuje zájmové sdružení právnických osob. Když taková struktura dokáže regulovat celý český internet, dokáže snad regulovat i českou psychoterapii. Když to uděláme dobře, komory netřeba.

Je skvělé, že tady začala diskuse, ale v Ústí hoří koudel u zadku nám všem, i vám Karle a Ondřeji :-)

Pokud máte chuť komentovat, připojte se do diskuse zde. Děkuji Zdeněk Macek