Statistiky rozvodovosti i konkrétní zkušenosti z praxe jasně vypovídají o tom, že vztahů, které končí rozchodem nebo rozvodem, určitě neubývá. Co se však alespoň částečně změnilo, je přístup některých párů k rozvodové situaci a jejich motivace projít tímto nelehkým životním obdobím se ctí.

Ačkoli se někteří lidé upřímně podivují, proč by mělo být k něčemu dobré chodit se radit někam jinam než k právníkovi, když už je jasné, že "s tím druhým už nechtějí mít nikdy nic společného", přesto přibývá párů, které chtějí rozvodovým procesem projít co možná nejslušněji.

Většinou je to ohled na děti a uvědomění si toho, že manželství sice končí, rodičovství však zůstává. Na proklamativní úrovni si to samozřejmě uvědomuje mnoho lidí, kteří žijí ve vztazích, kde se schyluje k rozvodu, zásadní je však oboustranná ochota začít pracovat na tom, aby bylo možné ukončit manželský vztah a přitom zachovat rodičovskou kooperaci. To samozřejmě není jednoduché především v situaci, kdy si minimálně jeden z partnerů řekl, že končí a začne nový samostatný život – proč někam spolu chodit a hledat jakákoli společná stanoviska?
Nebudou je nakonec v poradně znovu dávat dohromady?

Tady je potřeba říci, že v rámci rozvodového poradenství se pracuje především na tom, aby se oba partneři mohli oddělit a nezničit přitom vše, co budou potřebovat pro budoucnost. Nehledá se vina, od toho rozvodové poradenství rozhodně není, hledají se styčné body, často něco z minulého soužití, na čem by se dalo – byť to zní paradoxně – stavět při rozchodu. Pokud budou oba manželé ve svém protějšku vidět jen „čistokrevného padoucha", těžko se budou domlouvat nejen o dětech, ale i o majetku a dalších společných záležitostech. Pokud zahlédnou člověka, s nímž sice v současné době již nemohou z mnoha důvodů žít, ale zažili spolu i pěkná období svého života, možná budou ochotnější domluvit se, jak toto bolestné údobí přežít, jaký – slovy jednoho z našich klientů - "jízdní řád" rozchodu společně vytvořit, aby se podle něj mohli oba řídit.

Optimální variantou rozvodového poradenství je společná práce s oběma manžely, hlavně proto, aby nevznikl v jednom nebo druhém dojem, že dochází ke koalici mezi poradcem a druhým partnerem. Odtud plyne častý požadavek na to, aby manželé přišli společně. Ačkoli to z pohledu zvenčí vypadá jako detail, právě toto nastavení práce, kdy oba partneři mají pro své vyjádření stejný prostor a nic se neděje „za jejich zády", může být zásadní pro úspěch celého rozvodového poradenství (takto je to také v rozvodové mediaci, kde však vztahy bývají o hodně vyhrocenější a jde tam především o zprostředkování mimosoudní dohody).

V případě, že jeden z manželů jakoukoli spolupráci odmítne, může mít ovšem význam i individuální práce. Pak se však mění celý kontext a práce s jednotlivcem více směřuje k jeho individuálním potřebám a osobnímu zpracování rozvodu, zatímco u párového rozvodového poradenství je jednotkou celý pár a výsledkem práce by měl být prospěch celé rozvádějící se dvojice a potažmo i jejich dětí, pokud nejde o bezdětné partnery.

Rozvodové poradenství má smysl pro ty dvojice, jež se nechtějí nechat pohltit rozvodovým bojem, ale naopak chtějí zvládnout období, které se souhrnně označuje jako psychorozvod a které se s rozvodovým řízením kryje jen částečně. Psychorozvod má svůj vývoj, své odlišné tempo, své časování a svá témata, vyplývající z emočních bouří, jimž se rozcházející nemohou vyhnout (často velmi rychle se střídající a prolínající emoce smutku, lítosti, zoufalství, zlosti, projevující se hádkami, vzájemným obviňováním, výčitkami a nebo také na tělesné úrovni různými zdravotními potížemi atd.). Ačkoli právní rozvod a psychorozvod jsou odlišné druhy rozvodu, přesto spolu souvisejí, například tak, že rozcházející se manželé, kteří postupně zpracovávají své negativní emoce vůči partnerovi, mají většinou menší tendenci vyřizovat si účty prostřednictvím naschválů nebo zbytečného protahování soudních pří. V tomto směru tedy psychorozvod s průběhem soudního rozvodu úzce souvisí a pro další život obou partnerů může být významné, pokud si mohou říci, že sice nezvládli společné soužití, ale zvládli se rozejít tak, že budou s to nadále spolu komunikovat a řešit vše, co se bude týkat nejen jich dvou, ale také jejich dětí.

Sluší se dodat, že procesem psychorozvodu samozřejmě procházejí i partneři z nesezdaných soužití, kteří doufali, že bez sňatku se mohou rozvodu vyhnout.